1. |
Zhasínám Karlín
03:56
|
|||
|
Zhasínám Karlín
dveře stínu zavírám
pod nohama cítím chvění
přišla moje chvíle
z baru mává Oblomov
čas planých nadějí a slov
teď končí
jak se vlastně jmenoval
ten co stával opodál
psí oči a kapsy samej sníh
Marie ho polapí
Marie ho polapí
až nikdo jiný nebude ji chtít
a já zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
dveře stínu zavírám
ještě pohled zachytím
v koutě se krčí Mára
klesá ke dnu, dochází mu dech
a jeho vila v Jevanech
se rozpadá, straky tam bydlí
Gabriela špulí ret
na zem cintá cabernet
už roky tady spřádá plán
sbalí kufry, zkusí odletět
ale nejdřív musí promyslet
co všechno do nich dá
a já zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
a já zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
zhasínám Karlín
|
||||
2. |
Vítej
03:16
|
|||
|
Vítej
já věděl jsem, že přijdeš, už jsme tě čekali, vítej
vymodlené brány se otevírají, vítej
a nad hlavou ti vítr, hrozí ve větvích, čára života se stáčí v kruh
vůně nenávratna a růží odkvetlých, vítej mezi námi
támhle stojí pyšný, támhle klečí pokorný
vzadu leží líný a taky ten co pro svou práci žil
tam rozdává štědrý, tam krade lakomý
za námi je střídmý do očí směje se mu přežraný
pak ti co šíří nenávist a ti co šíří mír
ti co přejí všechno nejlepší a ti co jen závidí
věrní a taky nevěrní, všichni tu místo maj
tak tohle je ten hotel… a jmenuje se ráj… ráj
a jmenuje se ráj… ráj
možná si teď říkáš, proč zrovna já
vždycky jsem žil slušně, jak mi řekli, že se má
ale tohle já už znám, tohle tisíckrát jsem slyšel
od nepaměti, jsem tu vrátnej host i majitel
jako teď i ty a všichni co sem zavítaj
tak tohle je ten hotel… a jmenuje se ráj… ráj
jmenuje se ráj… ráj
a jmenuje se ráj… ráj
jmenuje se ráj… ráj
cítím jak ti srdce buší ve spáncích, sypou se svatý kosti, hořký hostie
na čele pálí kapky vody svěcený
a v dálce hoří, hoří, hoří... baldachýn
tohleto je ráj… ráj
tak tohleto je ráj… ráj
tak tohleto je ráj… ráj
tak tohleto je ráj… ráj
tak tohleto je ráj
|
||||
3. |
Básník
03:01
|
|||
|
Básník
smýkaný různými směry
básník nebo pozér… vyber ty
a cesta lemovaná těly
těch, které uvěřily
za postelí fotka tajný dcery
znal ji jen z povzdálí
roky se tak rychle rozprostřely
jen doháněl tep doby
je možný, že ty verše vyhořely
napsal je na přání
tak aspoň byly dobře zaplacený
básník nebo pozér… vyber ty
básník nebo pozér… vyber ty
modlí se, ať už ho někdo střelí
pak do tmy volá „sestři!“
na stropě stíny kreslí reliéfy stély
básník nebo pozér… vyber ty
básník nebo pozér… vyber ty
básník nebo pozér… vyber ty
básník nebo pozér… vyber ty
|
||||
4. |
Nazvučený
03:18
|
|||
|
Nazvučený
je půl osmý večer
a já sedim v Jílovym
přemejšlim jak se mám
a sám si odpovim
je půl osmý večer
a já sedim v Jílovym
jsem trochu dál než bych chtěl
ale takhle jsem to chtěl
je nás tady přesně devět
já, Kuba, Tom a vy
a jen kvůli tobě, tobě, tobě
mám to město rád
a otázka jak se mám
sem vlastně nepatří...
nejvíc záleží na tom, jak se člověk nazvučí
a tak se zvučím a už tuším... zas budem nejlepší
pak cestou domů... tou temnou álejí
budeme se z plna hrdla smát jako se smějí poslední... cestující
cestující
cestující
cestující
nejvíc záleží na tom, jak se člověk nazvučí
na ná na na na na na... na na
nejvíc záleží na tom, jak se člověk nazvučí
na ná na na na na na... na na
nejvíc záleží na tom, jak se člověk nazvučí
na ná na na na na na... na na
nejvíc záleží na tom, jak se člověk nazvučí
|
||||
5. |
Vánoce 35 (Lído)
03:17
|
|||
|
Vánoce 35 (Lído)
Štědrej den, Vánoce 35
schody bral, po patrech
pevně svíral otěže veselého světa
a dárek... Hovory s T. G. M.
Lído... Lído... Lído... Lído
ve sněhu, stopy jak ryby
a jeho rychlý hejno míří k ní
pevně svírá otěže veselého světa
a lásku tak velkou, že nelze si ji představit
Lído... Lído... Lído... Lído... Lído... Lído
čekáš na mostě Legií a musí ti bejt zima
Štědrej den, Vánoce 35
a nad Evropou rozpíná se stín
pevně svírej otěže veselého světa
zítra... zítra... už nemusí tu být
Lído... Lído... Lído... Lído...
Lído... Lído... Lído... Lído...
Lído... Lído... Lído... Lído...
čekáš na mostě Legií
|
||||
6. |
Poslední nájemník
03:25
|
|||
|
Poslední nájemník
hádka před zastavárnou v Nuslích
trochu křik, trochu pláč, trochu unavenej smích
nic už tu nezůstalo jako dřív
tenkrát, svět se smál, jak velkej slunečník
jsem tady poslední nájemník
trochu křik, trochu pláč, ale dávno jsem si zvyk
a jestli zítra pošťák zazvoní
zkusí to znovu, ještě jednou, řekne „špatný znamení“
a dávno promlčená přání
všechna se naráz vyrojí
zbude jen smutné pousmání
pružinka praskne v orloji
děti jak rozfoukané listí
Gizela, kdo ví, v kterym kanclu zmizela
Franta se toulá někde po hernách
dávno, jako včera, kdy tu lítal v dupačkách
možná jsem na stěnu jen házel hrách
trochu křik, trochu strach, nahý život v kopřivách
a dávno promlčená přání
všechna se naráz vyrojí
zbude jen smutné pousmání
pružinka praskne v orloji
a dávno promlčená přání
všechna se naráz vyrojí
zbude jen smutné pousmání
pružinka praskne v orloji
a dávno promlčená přání
všechna se naráz vyrojí
zbude jen smutné pousmání
pružinka praskne
|
||||
7. |
Pomalý den
03:08
|
|||
|
Pomalý den
dnešní den bude pomalý
pomalý den... takový... pomalý... den
pošetilostí posedlí
každá chvíle se vláčně zakřiví... podle našich přání
bude to čas nádherně ztracený
čas, který odzbrojí
všechny armády v nás pole bitevní opustí
vesta superega povolí
před námi leží lehkovážné cokoli... a panorama péřový
další malou smrt přivolej
velká může být blíž, než si myslíš... nikdy nevíš, nikdy nevíš
bude to čas nádherně ztracený
čas, který odzbrojí
všechny armády v nás pole bitevní opustí
a i ten hlas, který šeptá slova temná
a i ten hlas, který šeptá slova temná
a i ten hlas, který šeptá slova temná
mizí... mizí
dnešní den bude pomalý
pomalý den... takový... pomalý... den
bude to čas nádherně ztracený
čas, který odzbrojí
všechny armády v nás pole bitevní opustí
bude to čas nádherně ztracený
čas, který odzbrojí
všechny armády v nás pole bitevní opustí
|
||||
8. |
Nad ránem
04:43
|
|||
|
Nad ránem
na ulici leží... ospalý
hlavou mu těžké střepy... létají
kam zmizela, kam jen zmizela
jeho hvězda krásná... osudová
a kolem nálada, jak vprostřed karnevalu
každej si nakládá, víc než může, víc než zvládá
jiskry létají a hledají svou hořlavinu
za divokou hranou... má noc jinou chuť a barvu
na obzoru nebe nachoví
jeho hvězda dávno s jiným spí
bude volat... máma z Opavy
všechno dobrý, všechno dobrý... řekne jí
a kolem nálada, jak vprostřed karnevalu
každej si nakládá, víc než může, víc než zvládá
jiskry létají a v dálce stehy Orionu
za divokou hranou... má noc jinou chuť a barvu
a kolik bude raněných
a kolik bude rukojmí
a kolik se nás potichu ztratí
a kolik bude raněných
a kolik bude rukojmí
a kolik se nás potichu ztratí
a kolik bude raněných
a kolik bude rukojmí
a kolik se nás potichu ztratí
a kolik bude raněných
a kolik bude rukojmí
a kolik se nás potichu ztratí
a kolik bude raněných
a kolik bude rukojmí
a kolik se nás potichu ztratí
a kolik bude raněných
|
||||
Vojtěch Urbánek recommends:
URBÁNEK & MOUREK
by URBÁNEK & MOUREK
URBÁNEK & MOUREK, 2016
go to albumIf you like Vojtěch Urbánek, you may also like:
A vibrant vision of "Central Americana" from the Costa Rica-based artist, blending heartland devotionals with playful Tropicália grooves.
go to album
Tides of a Teardrop
by Watchhouse (formerly Mandolin Orange)
The forthcoming album from Mandolin Orange blends rustic Americana melodies with aching, orchestral arrangements.
go to album
I Need to Start a Garden
by Haley Heynderickx
featured on Bandcamp Radio Apr 10, 2018
go to album
Dakota Blue Moon
by Jackson Harden
Gorgeous acoustic Americana from North Carolina, stripped-back and sublime.
go to album
Caught Up On A Feeling
by Veronica Stanton
Stunningly beautiful orchestral folk songs with just a hint of country, delivered with heart-on-sleeve immediacy.
go to album
